18. kapitola - Přiznání citů
Poté co si pohrála s dětmi a uložila je ke spánku, vrátila se do svého pokoje a znovu se ponořila do svých vzpomínek:
Milý deníčku,
dnes jsem si konečně uvědomila, to co jsem si už dlouhou dobu myslela. Zjistila jsem, že miluju Rona. Poznala jsem to v okamžiku, kdy bezvládně ležel na ošetřovně poté, co se ho někdo pokusil otrávit.
Seděla jsem u jeho postele společně s Harrym. Celou dobu jsem ho držela za ruku a přála jsem si to, aby se probudil. Ron měl vysoké horečky, blouznil a celou dobu volal mé jméno.
Po chvíli za ním přišla Levandule, ale Ron předstíral, že spí. Když za ním přišla později, tak ji Ron řekl, že se s ní rozchází. byla jsem šťastná, rozešel se s ní.
Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla do Rona zamilovat. Celých šest let jsme si dělali samé naschvály, poštuchovali se, žárlili jsme na sebe, i když potají. Vždycky jsem věděla, že Ron dokáže být skvělý a v krizových situacích se vždycky dokázal skvěle postavit za své přátele. Možná proto tuhle jeho vlastnost jsem se do něj zamilovala.
Vím jistě, že Ron ke mě taky něco cítím. Myslím si to od té doby, co jsem chodila s Viktorem. Nikdy mi to ničím nedal najevo.
Dlouho dobu jsem si nechtěla připustit, že jsem do Rona zamilovaná.
Tvoje Hermiona
Hermiona se po přečtení této vzpomínky rozbrečela. Byla na sebe naštvaná, jak Ronovi ublížila. I po těch letech ji to stále trápilo.