16.díl - Epilog
Harry seděl v zahradě a přemýšlel o svém životě, o všem co prožil:
Jsem velice šťastný. Mám milující ženu a tři překrásné děti. Moje rodina a přátelé jsou pro mě všechno. Kdo by to byl řekl, že se usmířím se svým největším nepřítelem z dob studií - s Dracem Malfoyem. Dnes jsou z nás velmi dobří přátelé a často se navštěvujeme. Naše Lily Lenka našla zalíbení v jejich Scorpiusovi, on v ní také, tak uvidíme jak to dopadne, kdo ví, třeba za pár let se naše rodiny spojí.
S mojí milovanou Ginny jsme manželé už osmnáct let. Miluju ji stejně jako první den. Moje láska k ní je den ode dne silnější a větší. Ginny je moje životní láska.
Jsem rád, že se štěstí dočkali i moji nejbližší přátelé Ron, který si vzal Hermionu a mají dvě krásné děti. Lenka Láskorádová i Neville Longbottom se dočkali svého štěstí. Moc jim to přeju.Jsem rád, že nám všem dal život šanci na to abysme byli šťastní.
Jsem rád, že je náš svět bezpečný. Už dávno není žádný Voldemort, ani Smrtijedi. Na tu dobu mám jen jednu vzpomínku- jizvu, která mě už devatenáct let nebolí. I když jsem se snažil zapomenout na vše co jsem prožil, tak to nejde, protože bolest nad ztrátou mě drahých lidí stále přetrvává.Šrámy na těle se dávno zahojily, ale moje šrámy na duši se nezahojí nikdy.
Mrzí mě, že se mého štěstí nedočkali moji rodiče, Sirius, Brumbál, Lupin, Tonksová, Fred a Snape. Já věřím, že jsou šťastní a že jsou na mě pyšní. Vím, že mě i moje nejbližší jejich láska opatruje a chrání nás. Všichni mi i po těch letech pořád chybí.Život jde dál
Jsem pyšný na svoje děti, které jsou velice chytré a ve škole patří mezi nejlepší studenty.
Konečně jsem našel to co mi život dlouhá léta odpíral - domov, lásku, rodinu a přátele. Jsem rád, že já a moje rodina žijeme konečně v klidu. Děkuji osudu, za to, že mi dal druhou šanci na život. Osud mi daroval tři nejhezčí věci v mém životě - první z nich je moje Ginny, druhá jsou moje bezvadné děti a třetí jsou moji nejlepší přátelé, co při mě vždycky stáli a nezradili mě.
Jediné co mě spojuje s mojí minulostí je moje jizva. Je to zvláštní, ztratil jsem spoustu sobě blízkých lidím ake jsem rád, že jsem dostal novou šanci. Konečně žít v klidu a míru. Splnil se mi sen a já jsem za to všechno šťastný. Když se nad vším zpětně zamyslím, tak mi to přijde jako by to bylo včera, jak jsem bojovali proti Voldemortovi, nevím jak by to tenkrát dopadlo, kdybych neměl své přátele.
Jediná věc, která mě mrzí, je to, že už jsem svého bratrance Dudleyho neviděl přes dvacet let, zajímalo by mě jak se má a jak žije. V kouzelnickém světě jsem i po letech stále pojem, všichni mě uctívají jako Boha. Pořád jsem pro ně ten malý kluk, co zbavil svět Voldemorta.